Přátelé, spoluobčané,
v dějinách národa jsou chvíle, kdy zlo je snadno rozpoznatelné. Přichází v černých uniformách, s lebkami na čepicích, se zbraní v ruce a nenávistí v očích. Naši hrdinové tehdy věděli, proti komu stojí. Věděli, že svoboda není samozřejmost. A věděli, že za demokracii se někdy platí tím nejvyšším – vlastním životem. Když naši odbojáři vykonali spravedlivou odplatu na vrahovi tisíců našich občanů a milionů Evropanů, nebyla to jen vojenská akce. Byl to morální vzkaz budoucím generacím. Vzkaz, že národ, který ztratí odvahu bránit lidskou důstojnost, přestává být svobodným národem.
Jenže dějiny se změnily. A s nimi se změnila i podoba ohrožení demokracie.
Dnes už nepřichází tyranie vždy v uniformě. Nepřijíždí v černém mercedesu. Nepotřebuje pochodující davy ani insignie, podle kterých ji bezpečně poznáme.
Pokud se znovu objeví fašismus jako podoba levicového ohrožení demokracie, nebude se nazývat fašismem. Nebude nosit košile ani symboly minulosti.
Přijde zabalený do vlajky, bude mluvit o svobodě, o bezpečí, o ochraně ústavy- a přitom bude nenápadně rozežírat samotné základy demokratické společnosti.
A právě proto je dnešní doba možná nebezpečnější než ta minulá.
Protože jsme si zvykli označovat své názorové protivníky za nepřátele.
Protože slova jako „fašista“ používáme lehkovážně, jen proto, že někdo nesdílí náš pohled na svět.
Protože jsme začali ztrácet schopnost respektovat člověka s jiným názorem. A tam, kde mizí úcta, začíná umírat demokracie.
Demokracie totiž není o tom, že umlčíme druhé.
Demokracie není pohodlné ticho jedné povolené pravdy.
Demokracie je střet myšlenek. Je to odvaha pochybovat, odvaha diskutovat a odvaha připustit, že pravda nesmí být dogmatem vnucovaným mocí.
Pravda musí být hledána. Znovu a znovu. Ve svobodné debatě, v otevřené polemice, v poctivém zápasu argumentů.
A právě tam dnes pokračuje odboj za svobodu.
Ne v zatáčkách se samopalem v ruce. Ale v každé škole, v každé redakci, v každé rodině, v každé veřejné debatě, kde se rozhoduje o podobě naší společnosti. Tam všude se dnes vede boj o demokracii.
Buďme hodni odkazu těch, kteří za naši svobodu umírali. Ne tím, že budeme hledat nové nepřátele mezi sebou. Ale tím, že budeme chránit prostor pro svobodné myšlení, svobodné slovo a lidskou důstojnost.
Protože národ, který se přestane ptát, přestane diskutovat a přestane respektovat druhého člověka, může ztratit svobodu, aniž si toho vůbec všimne.
A já věřím, že naše země takovým národem nikdy nebude. Vidím totiž v odkazu a připomínání právě to, co zaznělo i tenkrát. Jsme Češi, nikdy se nevzdáme.
