Když Vít Rakušan mluvil o migraci a s ní souvisejícím migračním paktu, znělo to až pohodově, prostě učitel uklidňoval žáky. Nedivím se mu, protože pokud by lidé mohli vidět realitu na vlastní oči, volby by dopadly o dost jinak.

A v tomto kontextu bylo zajímavé mluvit s Řeky, kteří jsou potomky těch, kteří byli po 2. sv. válce sami migranty a našli azyl v tehdejším Československu. Měli velkou snahu pomoci a na ostrovech to mají z první ruky. Mnozí z nich dnes cítí beznaděj.

V Malakase je kapacita do 2 tis. osob a v současné chvíli jsou zde nezletilí bez doprovodu. Jeden z pracovníků, který zde pracuje přibližně třetím rokem, mi sdělil, že za jeho působení zde prošlo odhadem 20. tis. osob. Vlastně ani nepotřebujete znát detailní statistiky, na vlastní oči vnímáte, že s tak vysokým počtem osob, v Malakase v tuto chvíli především z Afriky, přichází i velký sociální problém. Nemá cenu si nalhávat, že NGo programy vše zvládnou. Migranti nyní přichází zejména přes Krétu, a to po té, co byla mezi Řeckem a Tureckem postavena ochranná zeď.

Registrační proces trvá v Malakase v průměru 25 dní, je ukončen vyhotovením červené identifikační kartičky s níž opouští dotyčný hotspot. A čeká na vyřízení žádosti o azyl. Je na něm, kde vyčká, zda přijme dočasné zázemí nebo zda půjde někam do “terénu”. V systému EURODAC už je, tak proč by nešel. A ano, může se “zatoulat”. Spolu s otisky prstů a fotografií, je provedena základní lékařská prohlídka a pohovor se sociálním pracovníkem, malé děti zde mají vytvořen bezpečný prostor. Je zajímavé, jak se zde prolíná práce policistů a nevládních organizací, ty zodpovídají právě za lékařskou prohlídku a sociální práci.

Vidíte zde i hodně malé děti, vnitřně se sami sebe ptáte na jejich budoucnost, jak se jejich zažívána frustrace promítne do způsobu uvažování a života. Ano, je mnoho příkladů těch, kteří uspějí, v athénském komunitním centru Praksis, které se zaměřuje na bezdomovectví a migraci a které jsem navštívila další den, je plakát s basketbalisty z různých afrických států. Ti uspěli.

Musím objektivně říct, že v Malakase jsem vnímala dobrou organizaci a fungující systém. Ale co dál? Uz jsem zmínila hovory s Řeky, jako velký problém uváděli de facto neexistující návratovou politiku a už uvedené množství příchozích. Teprve nedávno zde byl přijat zákon, který zpřísňuje udělení azylu a do něj je nově zapracováno pravidlo 2x a dost. Pokud se žadatel o azyl dostane do vězení, žádost je zamítnuta, může si však podat novou. Azylové perpetum mobile.

Nepouštět do země.

Nelegální migranty a ty, co poruší pravidla bez milosti vracet.

Protože moje země, moje pravidla.