Zvrácené priority spravedlnosti: Když systém řeší komfort pachatelů místo bezpečí obětí

V legislativním i společenském diskurzu se stále častěji objevují návrhy, jak zmírnit dopady trestů a být k pachatelům co nejvíce „lidští“. Ztrácíme tím ale ze zřetele samotnou podstatu spravedlnosti. Pokud jde o násilnou sexuální kriminalitu, musí jít veškerá falešná humanita stranou. Zákaz práce s dětmi pro tyto lidi musí být absolutní a doživotní, protože ochrana těch nejzranitelnějších nesmí znát politické kompromisy.

Nápady, které v poslední době plodí Eva Decroix, nespadají do kategorie nápadů, které by měly šanci získat v Senátu moji podporu.

Prioritou opravdu nemá být neustálé řešení toho, co je „nelidské“ vůči pachatelům. Mnohem více se máme zabývat tím, co je „lidské“ pro oběti.
Ochrana dětí je prioritou každé normální společnosti!

Pachatelé sexuální násilné trestné činnosti mají mít zákaz práce s dětmi na celý život. Bez debat.

Naše společnost má odpuštění a druhou šanci jako integrální součást svého DNA, ovšem v tomto případě nechám v klidu odpuštění na Bohu.

Článek můžete sdílet: