Toxicita ovládla řeč. Toxické jsou vztahy, názory, myšlenky, prostředí … a začíná to být dost stereotypní. Z toxicity obviňují média i zájmové skupiny. Cokoliv nezapadá do správného myšlenkové proudu dnešní společnosti je toxické, tudíž špatné a zavrženíhodné.
Nejsi pro Istanbulskou úmluvu, uvažuješ toxicky.
Nejsi pro čtení pohádek dětem z úst Drag Quuen, uvažuješ toxicky.
Nejsi zastáncem nebinarity, uvažuješ toxicky.
Jasně, že jsou to velmi zjednodušují příklady, ale na jednoduchých příkladech je fajn si popisovat věci jaké jsou.
Když mi dítě na obligátní otázku, kterou my matky máme v DNA, tedy, co bylo dnes ve škole, nedávno řeklo, že to bylo toxický, uronila jsem pomyslnou slzu. Zastesklo se mi po „dobrý“.
Chtěla bych všem nedospělákům popřát dva svobodné měsíce prázdnin, bez řečí o toxicitě, prázdniny, které „postaru“ stráví u babiček s kynutými knedlíky a zamilovaní na táborech.