Česká společnost podle Vladimíry Ludkové stále mylně vnímá stáří jako pasivní etapu života, přičemž omezení často nepramení ze samotného věku, ale spíše z podceněné prevence a aktivní péče. Senátorka zdůrazňuje naprostou nezbytnost silového a funkčního pohybu – nejde o sportovní rekordy, ale o schopnost ráno vstát z postele, unést nákup nebo bezpečně nastoupit do tramvaje. „Když ztratíte svaly ve třiceti, je to estetický problém. Když je ztratíte v sedmdesáti, je to problém existenční,“ varuje Ludková s tím, že svalová slabost často vede k pádům, zlomeninám a nezvratné závislosti na okolí.
Město, které hází klacky pod nohy I fyzicky zdatný senior se však může velmi snadno stát imobilním, pokud mu samotné město klade do cesty překážky. Rozbité chodníky, chybějící madla u schodů, nedostatek laviček či bariéry na úřadech dokážou starší lidi rychle odradit od jakéhokoliv samostatného pohybu venku. Jakmile senior přestane chodit ven, stává se z něj pouze pasivní příjemce pomoci a zažívá rychlý sociální pád.
Velkým a aktuálním problémem je podle senátorky paradoxně i nadužívání elektrických skútrů. Ačkoliv je rodiny svým stárnoucím rodičům pořizují v dobré víře, velmi často je nakonec používají i lidé, kteří by zvládli – byť pomaleji – dojít na nákup pěšky. Takový skútr pak seniora zbytečně žene do dřívější pasivity.
Řešení v Praze 8: Podpora aktivity a prevence Odpovědí na tyto výzvy by měla být systematická podpora aktivního života a investice do prevence mobility, která ušetří násobně více prostředků v sociálním i zdravotním systému. V Praze 8 se podle senátorky osvědčilo několik konkrétních kroků:
Fungování oblíbených Center aktivizačních programů, která Vladimíra Ludková založila před více než 15 lety a jejichž provoz stojí především na samotných seniorských dobrovolnících.
Zavedení podpory pro zdravotně rehabilitační cvičení, o které je mezi seniory i přes menší finanční spoluúčast velký zájem (podrobnosti k přihlášení lze najít na webu Praha 8 PEČUJE).
Podpora komunitních prostor šitých pohybu na míru, jako je například hřiště na pétanque v areálu místní základní školy.
Cílem státu by proto do budoucna nemělo být přemýšlení nad tím, jak seniora co nejpohodlněji usadit do pasivity, ale naopak jak ho udržet co nejdéle silného a soběstačného. „To je rozdíl mezi péčí a skutečnou odpovědností,“ uzavírá senátorka celou problematiku.
Zdroj: Portál SinMed.cz
