Vláda chce zvýšit koncesionářské poplatky. Proboha proč?
Poslanecká sněmovna by zřejmě na podzim měla projednávat návrh velké mediální novely, který představila vládní koalice. Podle něj by se krom jiného měl zvýšit koncesionářský poplatek za Českou televizi a Český rozhlas, zároveň by se rozšířil okruh plátců.
Televizní poplatek, který je od roku 2008 ve výši 135 korun, by měl vzrůst na 160 korun, rozhlasový poplatek, jenž se od roku 2005 ustálil na 45 korunách, by měl vzrůst o 10 korun na 55 korun.
Rozšíří se také počet koncesionářů. Doposud poplatky platí jen majitelé televizních nebo rozhlasových přijímačů. Nově by měli platit i majitelé ostatních zařízení, na kterých je možné televizní či rozhlasový signál přijímat, což jsou třeba chytré telefony, tablety, počítače a další.
Podle zastánců poplatků by veřejnoprávní média měla zaručovat nezávislé sdílení a poskytování informací. V dnešní době se ale oběma čím dál častěji dostává kritiky ze strany veřejnosti i některých politiků. Nelze nevidět prosazování „jediné správné linie“ v mnoha tématech.
České televizi určitě nejde upřít její snaha o rozšiřování obzorů svých diváků v podobě spousty zajímavých dokumentů, ať už z přírody, historie nebo vědy, což mohou ocenit lidé, kteří nemají předplacené nějaké dokumentární kanály.
Ovšem třeba při výrobě vlastních pořadů kritici ČT vyčítají, že balík peněz na tuto tvorbu je rozdělován víceméně mezi stejný okruh „spřízněných“ lidí. „Množí se také výtky, že prostor a práci dostávají stále tatáž jména, která si to umějí vydupat. To souvisí s centralizovanou strukturou rozhodovacích procesů, jež zabetonoval právě Petr Dvořák. Ten přitom na místo generálního ředitele v roce 2011 nastoupil s koncepcí otevřenosti a oslovování nových lidí. Chvíli fungovala, nyní ale výběrových řízení na nová místa probíhá zoufale málo. Čerstvá a kompetentní krev by se přitom měla vlít na vícero úrovních – mezi tvůrce, do vedení tvůrčích producentských skupin, do systému rozhodování…,“ napsal Vojtěch Rynda pro časopis Reflex na začátku června 2023.
O ČT sport ani nemá cenu mluvit. Sice se nyní chlubí, že odvysílá všech 64 utkání mistrovství světa v rugby, kam se česká reprezentace ani neprobojovala, ale o práva na českou fotbalovou Fortuna ligu a velkou část zápasů Extraligy ledního hokeje už dříve přišla.
Někteří lidé mohou považovat koncesionářské poplatky za formu nucené platby za službu, kterou možná vůbec nevyužívají. Navíc koncesionářský systém může být náchylný k administrativním nákladům a obtížným kontrolám. Existují obavy, že finanční prostředky mohou být špatně spravovány nebo zneužity. Otázka financování České televize by měla být podrobena důkladnému zkoumání a zhodnocení, aby se dokázalo, že systém je spravedlivý, transparentní a odpovídá potřebám občanů v dnešním mediálním prostředí. Pokud není, zbývá otázka: Proboha proč poplatky platit, natož zvyšovat?