Debata o snižování volebního věku se často zužuje na čistě technickou otázku, zda jsou mladí schopni rozumět politickým tématům. Takové hledisko je však příliš úzké a vývojová psychologie dává argumenty, proč být v debatě o snižování věkové hranice opatrní.
Erikson, Piaget, Kohlberg a další velikáni vývojové psychologie mluví o tom, že k vyzrávání morálních a volních vlastností, schopností sebekontroly, odolnosti vůči tlaku okolí, dlouhodobé reflexi, uvážlivého rozhodování dochází oproti těm kognitivních mnohem později.
Adolescence je obdobím, kdy jedinec intenzivně hledá vlastní identitu (Erikson), kdy se teprve učí chápat abstraktní společenské souvislosti (Piagetova fáze formálních operací) a kdy se u většiny mladých teprve rozvíjí schopnost jednat podle univerzálních etických principů (Kohlbergova vyšší stádia morálního vývoje). Zároveň se v tomto věku projevuje zvýšená citlivost na emocionální podněty, vliv vrstevníků a reklamní či manipulační strategie. To činí mladší občany zranitelnějšími vůči dezinformacím a nátlaku.
Není náhodou, že právní řád pracuje s celou řadou věkových hranic, a že společnost uznává, že k určitým činnostem je třeba určité vyspělosti – nejen biologické, ale i psychické a sociální. Proto:
• trestní odpovědnost začíná až v 15 letech,
• pracovní poměr je možný od 15 let, ale s omezeními,
• alkohol, tabák a hazard jsou přístupné až od 18 let,
• řidičské oprávnění na osobní automobil získá člověk od 18 let,
• zbrojní průkaz pro držení zbraní za účelem sebeobrany dostupný až od 21 let,
• a volební právo začíná na hranici 18 let, protože předpokládá nejen znalost, ale i zralost. Stejně jako jiná zde zmíněná práva.
Na jednu stranu se objevuje volání po snížení věku u volebního práva s ohledem na argument časnějšího zrání v době informačních technologií, na druhou přesně z téhož důvodu voláme po vyšší ochraně mladých na sítích.
Věková omezení nejsou svévolná. Naopak mají chránit jednotlivce i společnost tam, kde by nezralost mohla vést k nebezpečným důsledkům. Stejně jako nikdo neuvažuje o tom, že by se hranice pro užívání alkoholu nebo držení střelné zbraně měla snižovat, je třeba být obezřetný i při návrzích na snižování volebního věku. Politické rozhodování je totiž stejně vážnou činností, která vyžaduje stabilitu, odpovědnost a odolnost vůči manipulaci.
S ohledem na to, že tenhle nápad se objevuje v závěru letošní volební kampaně to považuji za následek infantilizace celé politiky tak, jak se nám zvrtla v přetlačování kdo kde stojí a s kým.
Adolescence je obdobím, kdy jedinec intenzivně hledá vlastní identitu (Erikson), kdy se teprve učí chápat abstraktní společenské souvislosti (Piagetova fáze formálních operací) a kdy se u většiny mladých teprve rozvíjí schopnost jednat podle univerzálních etických principů (Kohlbergova vyšší stádia morálního vývoje). Zároveň se v tomto věku projevuje zvýšená citlivost na emocionální podněty, vliv vrstevníků a reklamní či manipulační strategie. To činí mladší občany zranitelnějšími vůči dezinformacím a nátlaku.
Není náhodou, že právní řád pracuje s celou řadou věkových hranic, a že společnost uznává, že k určitým činnostem je třeba určité vyspělosti – nejen biologické, ale i psychické a sociální. Proto:
• trestní odpovědnost začíná až v 15 letech,
• pracovní poměr je možný od 15 let, ale s omezeními,
• alkohol, tabák a hazard jsou přístupné až od 18 let,
• řidičské oprávnění na osobní automobil získá člověk od 18 let,
• zbrojní průkaz pro držení zbraní za účelem sebeobrany dostupný až od 21 let,
• a volební právo začíná na hranici 18 let, protože předpokládá nejen znalost, ale i zralost. Stejně jako jiná zde zmíněná práva.
Na jednu stranu se objevuje volání po snížení věku u volebního práva s ohledem na argument časnějšího zrání v době informačních technologií, na druhou přesně z téhož důvodu voláme po vyšší ochraně mladých na sítích.
Věková omezení nejsou svévolná. Naopak mají chránit jednotlivce i společnost tam, kde by nezralost mohla vést k nebezpečným důsledkům. Stejně jako nikdo neuvažuje o tom, že by se hranice pro užívání alkoholu nebo držení střelné zbraně měla snižovat, je třeba být obezřetný i při návrzích na snižování volebního věku. Politické rozhodování je totiž stejně vážnou činností, která vyžaduje stabilitu, odpovědnost a odolnost vůči manipulaci.
S ohledem na to, že tenhle nápad se objevuje v závěru letošní volební kampaně to považuji za následek infantilizace celé politiky tak, jak se nám zvrtla v přetlačování kdo kde stojí a s kým.