Novela vyhlášky provádějící zákon o sociálních službách měla přinést zásadní posun v péči o děti, seniory a osoby se zdravotním postižením. Podle Vladimíry Ludkové však přináší spíše hluboké zklamání. Senátorka kritizuje dlouhodobě rigidní systém, který striktně rozděluje úkony mezi zdravotní a sociální péči. Tato propast v praxi znamená, že zatímco zdravotní sestra může ošetřit ránu, pečovatelka se nesmí krytí ani dotknout.
Absurdní limity a odtržení od reality Jako příklad naprostého odtržení vyhlášky od reality uvádí senátorka extrémní, avšak reálné situace osob se zdravotním postižením. Kvůli nedostatečné kapacitě a limitům osobní asistence si někteří vozíčkáři musí plánovat základní potřeby, jako je použití toalety, jen dvakrát denně na předem přesně stanovený čas.
Ačkoliv 8 z 10 lidí touží zůstat i přes svou závislost na péči v domácím prostředí, systém svými pravidly dál upřednostňuje dražší pobytové sociální služby. „Jednoduše řečeno, vyhláška vlastně říká, že chceme, aby lidé využívali dražší způsob péče, na který nejsou ani finance a lidská kapacita,“ shrnuje paradox situace Ludková.
Co ve vyhlášce chybí? Vladimíra Ludková upozorňuje, že z chystané úpravy vypadla celá řada zásadních úkonů, které by lidem pomohly zvládat život doma. Konkrétně jde například o:
Výměnu stomických sáčků.
Pomoc při aplikaci inzulinu předplněným perem nebo podávání stravy přes PEG.
Pomoc s bezpečným užíváním chronických léků, ošetření drobných ran či pomoc s mobilitou.
„Neformální pečující by mě doplnili, ti totiž plní roli zdravotníků, pečovatelů, ošetřovatelů, u dětí pedagogů a k tomu mají být ještě rodiči,“ dodává Ludková. Podle ní je zcela legitimní se ptát, proč by tyto úkony – které doma běžně a bez jakékoliv zdravotnické aprobace provádějí sami příbuzní – nemohly po odpovídajícím proškolení vykonávat i terénní sociální služby.
Řešení vidí senátorka v zavedení systému postupného vzdělávání pracovníků v přímé péči, což by jim umožnilo získávat potřebné kompetence krok za krokem, a to ruku v ruce s adekvátním finančním ohodnocením.
Zdroj: Rozhovor pro portál SinMed.cz
