Projekt „Studenti volají seniorům“

V minulém čísle časopisu Osmička jsme avizovali, že se s Vámi podělíme o zpětnou vazbu účastníků a předáme podrobnější informace k projektu „Studenti volají seniorům“. Tento projekt společně organizují příspěvkové organizace Městské části Praha 8 – Gerontologické centrum a Sociální a ošetřovatelské služby Praha 8.

Můžeme si myslet, že po telefonu se moc nevyřeší, ale opak je pravdou – když dají dva hlavy dohromady, byť takto na dálku, je to vždy lepší, než když je člověk sám. Třeba i s drobnými problémy dokáže student poradit. Nejedná se ale jen o charitativní projekt a pomoc seniorům, jak by se mohlo na první pohled zdát. Naopak, i pro studenty je tahle doba těžká, nezažili ještě zákazy vycházení, cestování a další omezení. A tady jim mohou starší lidé poradit, jaké jsou dobré strategie, aby to překonali. Vždyť právě oni sami žili v době, kdy se zdálo, že cestování a otevření hranic je nesplnitelný sen – a dočkali se. A my všichni se dočkáme daleko dříve, ale bude nám lépe, když v téhle době nebudeme sami.

Projekt probíhá již od listopadu 2020. Od té doby proběhlo více než 130 telefonátů a je do něj zapojeno přes 30 lidí, kteří spolu chtějí vzájemně komunikovat.   Studentky vysoké školy, zejména Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, která se loni přestěhovala do Prahy 8, telefonicky kontaktují právě starší občany této městské části. Všechny studentky mají s Gerontologickým centrem smlouvu o praxi, jsou proškolovány a konzultují své zkušenosti s pracovníky GC.

Zpětné vazby jednotlivých účastníků Vám prozradí, že se jedná o zcela normální telefonická setkávání lidí, kteří si prostě spolu chtějí popovídat a dle reakcí si to očividně užívají.

Pokud byste měli zájem se v této „uzavřené době“ účastnit se milého telefonického setkávání, kontaktujte nás.

Mgr. Michala Peškeová, Gerontologické centrum, Tel.: 608 961 114, michala.peskeova@gerontocentrum.cz

Renata Handlová, DiS., SOS Praha 8, Tel.: 226 291 583, renata.handlova@sospraha8.cz

Hodnocení organizátorů projektu:

 „Přiznávám, že před zahájením projektu jsem měla obavu, zda se studentům skutečně podaří navázat přátelský vztah s našimi klienty.

Na počátku byla patrná nejistota jak na straně studentů, tak na straně seniorů. Nebyli si jistí, zda po telefonu najdou společnou řeč.

Obavy na všech stranách se však záhy rozplynuly a nyní můžeme pozorovat, jak se z pravidelných telefonátů postupně utvořilo nejedno mezigenerační přátelství.

Děkuji studentům za jejich čas, který pravidelně věnují našim klientům, a klientům děkuji za to, že byli vůči studentům otevření a dali tomuto projektu šanci.“

Renáta Handlová, Centrum aktivizačních programů

„Na počátku projektu nás oslovila iniciativa mladých lidí jakkoliv aktivně pomoci. V současné době tato činnost povýšila na vzájemnou touhu po normální komunikaci všech zúčastněných v době, kdy nám chybí běžné denní kontakty, na které jsme zvyklí. Jsme rádi, že tato normálnost a lidskost stále skvěle funguje.“

Michala Peškeová, Gerontologické centrum

Zpětná vazba studentek:

Studentka K. Š.

Pokud není člověk zdravotníkem nebo sociálním pracovníkem, vlastně neví, jak v této složité době přidat ruku k dílu, jak pomoci. Volání seniorům mě nadchlo, stačí k tomu jen telefon a nadšení, a pak už se můžou dít věci. Jenom tohle stačí pro to, aby člověk na druhé straně pookřál na dalších pár dní, aby se zasmál, přišel na jiné myšlenky a pocítil, že na něj někdo myslí. Nikdy jsem se s „mým seniorem“ na druhé straně neviděla, přesto mohu říct, že je to můj přítel, že mi není jedno, jak mu je a co prožívá, zajímá mě, o čem přemýšlí, co ho trápí a co ho těší. A stejně tak i on se zajímá o mě. Ačkoli oba víme, že v životě je mnoho těžkostí, pomáháme si je nést a učíme se spolu vidět na světě to krásné… a stačí k tomu jenom ten telefon a trochu nadšení!“

Studentka Kateřina

Do tohoto projektu jsem se přihlásila s prostou myšlenkou. Chtěla jsem udělat dobrou věc a doufala jsem, že i pouhé telefonické setkání by mohlo pomoci, a to obzvláště v této nelehké době. Přiznám se, že jsem si na počátku nebyla jistá, co mohu očekávat, jak se budou jednotlivé hovory se seniorkami vyvíjet a zda si vůbec budeme rozumět. Zpětně si vybavuji svou nervozitu před úplně prvním hovorem, kdy jsem napjatě čekala, jaká asi bude ona osoba na druhé straně telefonu, a plná nervozity si připravovala, co řeknu. Když na to vzpomínám, musím se pousmát, protože jsem si opravdu nemohla přát milejší a laskavější paní seniorky.

Obě paní, se kterými si volám, jsou skvělé. Zcela upřímně mohu říci, že naše hovory mě nabíjí energií a zvedají mi náladu i ve dnech, kdy se necítím zrovna nejlépe. Vždy mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři to, jak na mě paní seniorky myslí a jak se o mě zajímají, a to dokonce i ve chvílích, kdy je samotné zrovna něco trápí. Opravdu mě pokaždé zahřeje u srdce, když slyším, jak jsou paní rády, že si spolu voláme.

Zároveň se během našich hovorů dozvídám velké množství zajímavostí, informací a zkušeností, ke kterým bych jiným způsobem přijít nemohla. Občas samozřejmě přicházejí i těžší chvíle, protože nic není pouze růžové. Avšak sdílení strastí a problémů k tomu všemu patří. Řekla bych, že člověku vždy pomůže vědomí, že na to všechno není sám, anebo naopak vědomí toho, že může druhému pomoci i pouhým nasloucháním. Telefonické rozhovory tedy samozřejmě mohou být někdy těžké, přesto však rozhodně stojí za to, protože dokáží udělat radost nejen vám, ale právě i těm na druhé straně telefonu.

Závěrem bych dodala, jak jsem ráda za existenci tohoto projektu a že jsem se do něj zapojila. Díky tomuto projektu se můj život obohatil o nové zkušenosti a zároveň s ním do mého života vstoupily tyto dvě báječné paní, se kterými jsme si společně vybudovaly moc hezký a důvěrný vztah.

Studentka Marie

Já sama mám se seniory již zkušenost, když jsem minulý rok docházela do domova pro seniory jako dobrovolník. Obecně v mezigeneračních rozhovorech vidím velký přínos, mladí jsou schopni seniorům poskytnout mladistvý pohled na situaci a senioři nám mladším zase předávají své životní zkušenosti. Dělá mi radost, když mohu seniorce pomoci třeba vyhledáním něčeho na internetu. Už několik let nemám babičku, rozhovor se seniorkami je pro mě příjemnou vzpomínkou na ni. Psychická podpora je oboustranná, díky seniorkám získávám nadhled nad situací a pomáhají mi si vytvářet hodnoty toho, na čem v životě opravdu záleží.

Zpětná vazba seniorů:

Paní Eva V.

„Na projekt se mi ozvala studentka filosofie, která studuje v Praze. Moc hezky jsme si povídaly. Naše telefonování stále pokračuje. Volá mi jednou za 14 dní.  Povídáme si o současné situaci, ale i o spoustě zajímavých věcí (dějiny, historické události, o zahrádce).  Je to pro mne velké osvěžení. Nabídla mi, že by za mnou přijela a šla by se mnou na procházku. Zatím jsme v této době procházku neuskutečnily. Byla bych ráda za volání dalších studentů. Moc děkuji za účast v projektu. Je dobře promyšlený. Pro důchodce velmi užitečný a jde příkladem toho, jak se mají studenti chovat k seniorům.“

Paní Helena K.

Co si myslíte o projektu? Vždy je dobře, když spolu lidé mluví. Zde zejména jde o dvě rozdílné generace, které ale určitě mohou najít společnou řeč. Ve sdělovacích prostředcích někdy redaktoři nebo moderátoři uvádějí, že jim chybí názor a zkušenosti starších lidí, pak zde se to může napravit. Určitě tento projekt je velmi záslužný a přináší dobré zážitky oběma stranám. Skutečnost, že mladí lidé jsou budoucností našeho národa, mně dává optimismus vzhledem k bezchybnému vyjadřování a chování mé konzultantky.

Jak probíhá Vaše komunikace se studentem? Domlouváme se na určitém dni a hodině našeho hovoru a já se vždy těším. Dívka má velmi příjemný hlas a také výbornou slovní zásobu, což je pro ni velmi důležité. Toto jí neříkám, ale taková kultivovanost je velmi potěšující. Po úvodních slovech – jak se máme a vyjádření např. k jejím vykonaným zkouškám následuje hovor na určité téma např. určitou část dějin, kde zvláště upozorňuji na momenty, které jsou zcela psychologické, neboť to je její studium. Protože já se velmi věnuji dějinám, kde vyhledávám dobu nebo osobnosti, o kterých budu na CAPech přednášet, nabízím jí takovou možnostdle jejího zájmu. Velmi se v tom shodneme. Měla např. zájem o určitou dobu panování Františka Josefa I., což pro mě nebyl vůbec problém, také vč. jeho nešťastného bratra Maxmiliána. Protože miluji Prahu, líčila jsem jí  atmosféru na Malé Straně, jak ji popsala Jindřiška Smetanová. Ovšem v naší krásné zemi mám více míst, která stojí za povídání- např. Jižní Čechy, Český ráj, Krkonoše, Morava + lidé, kteří zde něco vykonali pro tzv. „místní blaho“. To je ovšem téma na nesmírně dlouhou dobu.

Chtěla byste, aby Vám zavolal i jiný student, nebo Vám více vyhovuje komunikace s jedním konkrétním studentem?  Zatím bych zůstala u mé studentky.

Přejete si v telefonování pokračovat dlouhodobě?Zatím bych to viděla dlouhodobě.

Chtěla byste se se studentem scházet i osobně? Možná by před prázdninami bylo dobré jedno setkání, určitě nikoliv pravidelně, to by časově zatěžovalo obě strany.

Paní XY

Co si myslíte o projektu a jak ho hodnotíte?S novým projektem ,,studenti volají seniorům“ jsem velmi spokojená. Pro obě strany to může být velký přínos. Studenti nám můžou předat svůj optimismus a my se zase podělíme o moudra a zkušenosti, a proto se obohacujeme navzájem.

Co se Vám na projektu nejvíce líbí?Moje studentka je milá a plná optimismu, který samozřejmě přenáší i na mne. Jedno staré přísloví říká: ,,veselá mysl se rovná půl zdraví“ a dnes to platí dvojnásobně. V době nouzového stavu je kontakt opravdu potřebný a každý z nás si rád popovídáme s někým milým, když nás situace připravila o možnost se vídat s vrstevníky.

Jak probíhá Vaše komunikace se studentem?

 Voláme si pravidelně  2x týdně a pokaždé plánujeme další hovory. Musím přiznat, že jsem mile překvapena příjemným a srdečným přístupem mé studentky. S dívkou jsem se velmi sblížila a dokonce jsem jí nabídla, že budu její náhradní babičkou. Sama mám dva syny a oba jsou bezdětní, protože synové rodinu neplánují, tak se vlastní vnučky už asi nedočkám.  Sama jsem pracovala po dlouhá léta ve školství, a tak mám k dětem velmi blízko. Jako každá žena jsem se na roli babičky moc těšila, ale osud to zařídil jinak. Naštěstí mám hodně přátel a spousta z nich je právě z našeho CAPu v Bohnicích.

O čem si nejčastěji povídáte?Nejčastěji si povídáme o našich domácích mazlíčcích, ale i rodinných problémech a časech mého mládí.

Chtěla byste, aby Vám zavolal i jiný student, nebo Vám více vyhovuje komunikace s jedním konkrétním studentem?Vyhovuje mi vztah s jednou studentkou, se kterou máme hezký vztah
a spoustu společných témat.

Přejete si v telefonování pokračovat dlouhodobě?Určitě bych si přála v kontaktu být dlouhodobě.

Chtěli byste se se studentem scházet i osobně? Opravdu velkou radost bych měla, kdyby mě Maruška v budoucnu chtěla navštívit. Já bych upekla něco sladkého ke kafíčku a užily bychom si společně hezkou chvilku. Zatím plánujeme pouze vycházky, až se zlepší zdravotní situace.

< zpět na RÁDCE