Na řešení problémů nemusíte být sami

V současné době mnozí senioři žijí ve svých domácnostech osaměle a v této souvislosti je vždy překvapující, jak mocná a efektivní je síla „obyčejné“ lidské empatie a komunikace.

Sociální pracovníci oddělení sociální péče Úřadu městské části Praha 8 poskytují sociální poradenství a péči seniorům, osobám se zdravotním postižením a osobám s duševním onemocněním, ale i jedincům pečujícím o osoby závislé na péči jiné osoby. Tito lidé se na naše pracovníky obrací zpravidla přímo, někdy je prvotní kontakt zprostředkován jinou osobou. Jsou však mezi námi i tací, kteří o pomoc nebo poradenství z různých důvodů nepožádají. Buď o této možnosti nevědí, nebo si svůj problém neuvědomují. Proto sociální pracovníci oddělení sociální péče provádí tzv. depistáž – sami aktivně vyhledávají seniory a oslovují je s nabídkou sociálního poradenství a pomoci v oblasti sociálních služeb a sociálních dávek.  Pro tyto účely mají sociální pracovníci k dispozici kontakty na různé subjekty, které se na odbornou pomoc seniorům specializují a které hledají možnosti, jak se co nejvíce přiblížit skutečným potřebám klienta.

Někteří senioři tuto aktivitu vítají a ochotně se se sociálními pracovníky podělí o své starosti i pozitivní stránky svého života. Jiní poděkují za projevený zájem, ale možnosti poradenství či pomoci nevyužijí Z tohoto důvodu věnují sociální pracovníci oddělení sociální péče Úřadu městské části Praha 8 při provádění depistážní činnosti pozornost nejen hmotným potřebám každého člověka, ale také jeho projevu, jeho obavám i drobným radostem. S jedinci, jejichž situace to vyžaduje, může být zahájena systematická případová práce, jiným postačí nasměrovat je na vhodné subjekty nebo předat kontakty pro případ potřeby.

V každém případě jsou osloveným seniorům předávány dopisy s kontakty na sociální pracovníky oddělení sociální péče Úřadu městské části Praha 8 i s krátkým vysvětlením, v jaké oblasti jim mohou být sociální pracovníci nápomocni. Není proto výjimkou, že nás senioři kontaktují se žádostí o poradenství či pomoc i po delší době, kdy se jejich životní situace změní. V několika případech se na sociální pracovníky obrátili i pečující osoby, kteří dopis nalezli u svých blízkých.

V rámci depistážní činnosti byla například oslovena paní Marie, která si postěžovala, že po zaplacení všech nákladů spojených s bydlením jí zbývá malé množství finančních prostředků. Po vyhodnocení všech příjmů a výdajů spojených s bydlením bylo paní Marii doporučeno podání žádosti o příspěvek na bydlení. Paní Marie se pohybovala s velkými obtížemi, proto jí sociální pracovníci byli nápomocni při vyřizování veškerých potřebných náležitostí. Paní Marii byl skutečně přiznán příspěvek na bydlení, s jehož vyřizováním jí i nadále sociální pracovníci vypomáhají. Zdravotní stav paní Marie se postupně zhoršoval, až již nebyla schopna si sama zajistit své potřeby. Sociální pracovníci proto paní Marii navrhli, aby využila některou z nabízených sociálních služeb a zprostředkovali i její zavedení spolu s podáním žádostí o příslušné sociální dávky a výhody. Sociální pracovníci se tak stávají průvodci a rádci seniorů zejména v okamžicích, kdy dochází k určitým životním změnám v důsledku klesající soběstačnosti či náhlých událostí.

Stinnou stránkou depistážní činnosti je obtížná dostupnost osobního kontaktu a prvotní nedůvěra oslovených seniorů. Zčásti je to dáno společenskými změnami, kdy oproti minulosti jednotlivé bytové domy mnohem pečlivěji střeží vlastní prostor, a není proto snadné získat přístup k jednotlivým seniorům. Kontakt přes mikrofon u tabla s domovními zvonky vzbuzuje v lidech spíše nedůvěru než ochotu ke konzultaci a svůj vliv mají také média zobrazující situace, v nichž se důvěra v kontakt nevyplatila. Přesto má depistážní činnost své opodstatnění a představuje jeden z dostupných nástrojů sociální práce.