Den české státnosti, spojený s památkou sv. Václava, je pro mnohé připomínkou dávných dějin a duchovních kořenů českého národa. Přiznám se, že pro mě osobně je tento svátek jedním z mnoha takových dnů v roce.
Naše národní identita se nemůže připomínat jen jednou za rok, ta musí být živou součástí každého rozhodnutí a každého kroku, který činí představitelé veřejné moci a státní politiky.
Sv. Václav byl zavražděn roku 935, přesto se od té doby nic nezměnilo na naléhavosti, s jakou je třeba hájit české národní zájmy. Možná se proměnily prostředky boje a už nestojíme s mečem v ruce, ale s argumentem, zákonem či diplomatickým vyjednáváním. Cíle jsou však stále stejné, a to uchránit svébytnost, svobodu a hodnoty, které činí z českého národa svéprávnou a respektovanou součást Evropy.
Proto bychom se neměli spokojit s jedním dnem, kdy se na chvíli zamyslíme nad odkazem našich dějin. Česká národní identita není dekorací pro státní svátky, ale každodenním závazkem, který nás má vést při každém výkonu státní moci a při každém rozhodnutí našich politických představitelů.
Odkaz sv. Václava nám připomíná, že i když se časy mění, smysl boje za české národní zájmy zůstává. A to je poselství, které bychom měli nést s sebou nejen 28. září, ale každý den.